Antonka


      Navlékl jsem na sebe cajky a hupnul do díry, kterou jsem za patřičného doprovodu stříkající ledové tříště vysekal malou sekyrkou. Levé rameno natáčím do nejvyšší polohy a dvojím otočením povoluji vypouštěcí ventil. Sleduji jak se horizont hladiny pomalu sune vzhůru. Tento pohled se mi nikdy neomrzí. Cinkání ledových střepů vystřídá ticho pravidelně přerušované výdechy bublin. Řízený pád zastavuji 2 metry nade dnem, kde visí naviják s mojí „pupeční šňůrou“.

     Dnes se vydám na opačnou stranu, než včera. Je příjemně dobrá viditelnost. Asi 5 metrů. Na kamenech se hýbají asi pěticentimetrové klacíky. Tyto klacíky jsou larvy Chrostíků. Žijí si zde poklidným životem, neboť zde není jediná ryba. Voda v tomto lomu je pro ryby příliš kyselá. Užívám si toho pocitu, že jsem zde sám. Nikde nikdo. Baterkou prozkoumávám škvíry mezi kameny. Ticho. Jen vlastní dech. Po dvaceti minutách vznášení se nade dnem kouknu na bubínek. Zbývají poslední 3 závity navigační šňůry. Nu dobrá, tak tedy končíme, otočím. Ještě než doběhla tato myšlenka od hlavy k ploutvím, zadívám se dopředu. Na hranici viditelnosti, v mlžném oparu sedí vodník. Nijak mě to nepřekvapuje, není to poprvé, co vidím vodníka. Ale tenhle je divný. Kolem hlavy má něco jako ručník. Copak vodníka také může bolet hlava? To je přece blbost. Z čeho?

     Než jsem dokončil úvahy, povídá vodník, aniž by mě pozdravil, nebo oslovil: „ Podívej se doprava.“ Otočím hlavu poslušně o 90 stupňů doprava a můj pohled padne na zářivě blýskavý předmět. „Jé, hodinky !!! Casio. A oni jdou !!!“ „Díky !“ Místo očekávaného „nemáš zač“ povídá: „ Seber si ten krám a vypadni !!!“ „Nono, ty jseš nějakej nabručenej“, myslím si, ale nahlas jsem to neřekl. Pomalu točím kličkou navijáku, aby bylo lanko stále napnuté a nezamotalo se. Ani příliš nepřemýšlím nad vodníkem bručounem, jsem zvyklý brát lidi, potažmo vodníky, takové, jací jsou.

     Vystrčím hlavu z díry v ledu, a jako když Arabela otočí kouzelným prstenem, jsem v jiném světě. Najednou je tady sluníčko, zvuky, viditelnost mnoho kilometrů. Chlubím se svým nálezem, vlastně darem a podivnou historku si nechávám pro sebe. Stejně by mi nikdo nevěřil.

     A proč měl ten vodník hadr kolem hlavy ??? Na to jsem přišel až doma v noci. Ty hodinky každou hodinu udělají „píp, píp !!!“

Snímek 144.jpg
Snímek 144.jpg
Snímek 145.jpg
Snímek 145.jpg
Snímek 146.jpg
Snímek 146.jpg
Snímek 149.jpg
Snímek 149.jpg
Snímek 154.jpg
Snímek 154.jpg
Snímek 169.jpg
Snímek 169.jpg
Snímek 175.jpg
Snímek 175.jpg
Snímek 180.jpg
Snímek 180.jpg
Snímek 187.jpg
Snímek 187.jpg
Snímek 188.jpg
Snímek 188.jpg
Snímek 189.jpg
Snímek 189.jpg
Snímek 195.jpg
Snímek 195.jpg
Snímek 197.jpg
Snímek 197.jpg
Snímek 218.jpg
Snímek 218.jpg
Snímek 220.jpg
Snímek 220.jpg
Snímek 226.jpg
Snímek 226.jpg
Snímek 227.jpg
Snímek 227.jpg
Snímek 231.jpg
Snímek 231.jpg
Snímek 234.jpg
Snímek 234.jpg
Snímek 248.jpg
Snímek 248.jpg
Snímek 256.jpg
Snímek 256.jpg
Snímek 262.jpg
Snímek 262.jpg
Snímek 263.jpg
Snímek 263.jpg
Snímek 265.jpg
Snímek 265.jpg
Snímek 274.jpg
Snímek 274.jpg
Snímek 276.jpg
Snímek 276.jpg
Snímek 277.jpg
Snímek 277.jpg
Snímek 279.jpg
Snímek 279.jpg
Snímek 290.jpg
Snímek 290.jpg
Snímek 294.jpg
Snímek 294.jpg
Snímek 304.jpg
Snímek 304.jpg
Snímek 305.jpg
Snímek 305.jpg
Snímek 306.jpg
Snímek 306.jpg
Snímek 312.jpg
Snímek 312.jpg
Snímek 314.jpg
Snímek 314.jpg
Snímek 316.jpg
Snímek 316.jpg
Snímek 317.jpg
Snímek 317.jpg
Snímek 318.jpg
Snímek 318.jpg
Snímek 357.jpg
Snímek 357.jpg
Snímek 375.jpg
Snímek 375.jpg
Snímek 379.jpg
Snímek 379.jpg
 


Generated with Arles Image Web Page Creator